#8 Moda – óda na mě samotnou

Dlouhou dobu jsem žila v zajetí různých dogmat, byla jsem zajatcem toho, co by se mělo a co na to říkají odborníci a v dětství i v obavách, co tomu řeknou sousedi.

Dnes vím, že mě to svazovalo, bralo sebedůvěru. Žila jsem ve zmatku, protože jsem věděla, že ne všem tou jednou věcí se mohu zavděčit. A čím víc jsem se snažila, tím míň byli všichni kolem spokojeni. Neuvědomovala jsem si, že tím ztrácím téměř vše. Sebevědomí, pevnou půdu pod nohama, a hlavně jsem ztrácela sama sebe.

Nevím jak vás, ale mě nejvíc posouvají situace. A tato mě posunula asi nejvíce.

Jednou se mi svěřovala Adélka s tím, co se stalo a nebylo to tragické, ale bylo to negativní a já na to něco zcela naučeného pozitivního… jakože to přejde, že je to vlastně v pohodě, protože bla bla bla a už když jsem to říkala, jsem si připadala jako hovado, které je zcela trapné a mimo, protože říká něco, CO BY SE MĚLO a ne to, co cítím… Ten můj správný pocit byl tak silný, a přesto zamaskovaný do pozitivních keců, že ho Adél vycítila anebo už mě také nemohla ani cítit s těma debilníma kecama, to teď nevím, ale co si pamatuju celkem jasně je, že řekla: „Ty už, mami, mě taky nes... s tou tvou stupidní pozitivitou.“ Někdy je dobře si to špatné prožit a odžít.

Totálně se mi ulevilo, i když mě vlastně slušně poslala do pr... Poděkovala jsem jí, že už nemusím hrát to naučené divadlo svého dětství, šla do knihkupectví a poprvé tam viděla knížku Důmyslné umění, jak mít všechno u prd… Ta knížka tam určitě byla již dávno, jen já jí neviděla. Až teď, když jsem si začala dovolovat vyjadřovat vše, co bych JÁ sama chtěla.

Byla to neskutečná úleva, ale byl to současně začátek nejednoduché cesty výstupu z naučených a zažraných schémat žití.

Proč to píši do blogu o módě? Již jsem o tom psala dříve, že se nás snaží manipulovat módní guruové, co a jak nosit. Co se hodí a nehodí pro náš věk.

Nikdy jsem nebyla tak stará jako v této chvíli. Přesto jsem nikdy nechtěla nosit oblečení černé barvy, abych v ní nebyla stará (prý zestaršuje ha ha), dnes si jí dám klidně na hlavu, vedle těch vrásek, které mám od smíchu. A ještě si vlezu do muchomůrky-jako že jsem tak jedovatá. Hm možná jo, možná ne, podle toho, jak se mi chce.

Že by ženy po padesátce neměly již nosit bikiny? Hmmm hustý a proč?

Kdo to říká? Má snad sám se sebou problém, protože má celulitidu a strie po dětech? No a? Co by některá z nás za strie po dětech dala, jen aby je měla.

Já jsem si je vzala těsně před šedesátkou. Že vás to pohoršuje? Tak na mě nekoukejte.

Miluju se fotit se svojí Adélkou. Líbí se mi, jak je na té fotce vidět ten čas, který mám již odžitý.

Hraní si s outfity nám dovoluje začít vystupovat do světa svých pravd, do světa, kde vám může být dobře, do světa, který vám otevře dveře do života v klidu a souladu sama se sebou.

Vytvářejte si svá pravidla a kombinujte svoje outfity bez obav, jestli se toto zrovna hodí…

Jooo a všimli jste si, že v těch článcích píší každý týden o jiné trendy barvě, že zrovna tato je teď ta nej a jediná, abyste zapadli do společnosti…

Takže být ve svém středu a klidně i v černé barvě je pro mě neskutečný požitek i prožitek…