#7 Moda – óda na mascaru

Dnes si trochu zahraji se slovíčky, resp. s písmenky v nich.

Již to máme v našem mottu: Děláme z oblé(e)kaní oble(é)čení.

Věřím, že jste si té slovní hříčky všimli a od jisté doby k oblečení tak přistupujete. Docela často mě dříve překvapovalo, že je to opravdu tak srozumitelné, dává to smysl a stačí tak málo. Je to univerzální věta pro lecjakou životní situaci.

Vezmeme čárku nad písmenkem a přendáme jí vedle:

OB LEKANÍ  x OB LÉČENÍ

A teď dnešní téma, kterým neodsuzuji, jen se nad ním zamýšlím.

Řasenka – anglicky mascara.

A tady zkusíme kouzlo s háčkem – Mašc(k)ara.

Vzpomínáte na nalepené řasy, které sahaly až k obočí, a ještě měly kamínky. Jejich nositelky okouzlovaly uhrančivým pohledem. Často však byl pod nánosem mascary vyhořelý, smutný, leckdy až o pomoc volající pohled. Ale vás zaujaly ty kamínky na maškaře, pardon na mascare.

Minule jsem psala o hraní rolí, které nás vysiluje.

Teď píši o tom, že sami sebe maskujeme tak, abychom udělaly dojem, ale je nám v tom dobře? Představa, že mi ta přilepená řasa odpadne zrovna ve chvíli, kdy budu líbat svého vyvoleného, by mě děsila. Že bych si nemohla jít zaplavat, kdy bych chtěla, by mě omezovala. A co až to jednoho dne sundám? Nebude pak ze mě ta maškara?

Nebude, pak teprve budete sama sebou se všemi svými dostatky i nedostatky a budete moci říkat… Já jsem já a jsem takto šťastná.