#2 Móda – óda na tělo jako celek

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak cítíte-vnímáte svoje tělo, které oblékáte. Lekáte se toho procesu anebo vás to těší?

Přiznávám, že já se nelekám svého těla, protože ho mám takové, jak se o něho starám, ale já se lekám toho, jestli najdu ve své skříni to, co chci mít dnes na sobě. Může to být dvojsmyslné – mám to vůbec neboli mám vůbec co na sebe anebo to ve své přeplněné skříni nemohu najít?

Pocit, že v mé přeplněné skříni zrovna není to, co potřebuji je zatěžující, rozmarné a nekreativní. Pocit nutkavého nakupování mám již za sebou, protože mi došlo, že nepotřebuji plnit skříně, ale potřebuji plnit sebe svým vlastním uspokojením ze svého života. Když přestanete rozdávat energii tam, kde se vám nevrací, když přesunete pozornost na věci, které jen vy můžete ovlivnit, když nedáváte tak velký důraz na věci, které nejsou ve vaší moci, když si uděláte životní priority, když se přestanete chtít všem zavděčovat a když chcete přestat být tou dokonalou vzornou hodnou holčičkou, přestanete plnit skříně… budete naplněná tím, co vám nikdo nevezme, pokud mu to nedovolíte – budete ve svém vnitřním klidu, kde je čisto a uklizeno… nic nepřetéká, nic nepřekáží... Jde jen o to, být na sebe napojená a mít své hranice. Uuff, to je úleva.

Vím, že to bylo snadnější napsat, než to pak v praxi realizovat – staré vzorce jsou prostě dlouhodobé zvyklosti. Důležité je ale uvědomit si je a za každým svetříkem v obchodě pak vidět svůj vnitřní svět, který má všeho dost, tím pádem svetřík nepotřebuje – nepotřebuju.